Často se v diskusích nebo v komentářích pod recenzemi setkávám s názorem, že dříve kompaktní fotoaparáty fotily lépe. Že honba za megapixely a zoomem se negativně podepsaly na tom, na čem by mělo záležet nejvíce – na obrazové kvalitě. Je tomu ale opravdu tak?
Pokrok nezastavíš
Ani já nemám problém přiznat, že trend nedávné doby se mi vůbec nelíbil – menší snímače, mnohem více megapixelů a ultrasuperhyperzoomy s mizernou světelností. Ale co naplat, zákazník na čísla slyší. A trochu mě uklidňoval i fakt, že zároveň s parametry se vyvíjely i technologie a čip z roku 2003 nelze srovnávat s jeho moderním nástupcem.
Za všechno může nostalgie
Vzpomenete si na svůj první digitál? Na okouzlení z okamžitého náhledu fotografie, bez čekání na dofocení filmu a jeho vyvolání? Já ano. Ale když se dnes podívám na fotografie z 1,3MPix Olympusu C840L, tak si musím skoro až poklepat na čelo. Jenže tehdy jsem neřešil žádný šum, o aberaci jsem nic nevěděl a tudíž jsem byl spokojený. Jenže od té doby jsem nabral mnoho zkušeností a postupně mé nároky na technickou kvalitu fotografií narostly a o to, z čeho jsem byl dříve unešený, bych si dnes ani kolo neopřel. Kupříkladu i o počítačových hrách se říká, že dřív bývaly mnohem lepší; roli prý hrála zejména hratelnost a ne grafika, jak je tomu dnes. Ale zkuste si zahrát osm let starou hru a zjistíte, že vás většina stejně bavit nebude. A přitom ještě o hodinu dřív byste dali krk za opak.
Obrazová kvalita kompaktů i na nízké ISO opravdu není nic extra. Ale není to spíše tím, že jsme všichni čím dál více zhýčkaní nízkým šumem zrcadlovek? Proto si myslím, že jistou roli hraje právě i faktor nostalgie. Člověk má tendenci negativní vzpomínky zatlačovat do pozadí a uchovávat si v paměti jen ty dobré.
Ve své době hodně oblíbený Olympus C-740UZ. Co říkáte na kvalitu jeho výstupu dnes? Já raději nic. Klikněte pro originální rozlišení.
Pojďme srovnávat
Ale pryč s dojmy, ať promluví čísla. Exaktně porovnat starý a nový model není vůbec snadné, ale přesto se o to na pár ukázkách pokusím. Škoda jen, že DxO Mark nejde tak daleko do minulosti a navíc kompakty příliš netestují. Na pomoc jsem si proto vzal web DPreview a jejich testovací scény, i když i ty se v průběhu roků změnily.
Profi Olympusy
Poslední kvalitní kompakt od Olympusu z roku 2004 proti prvnímu pořádnému kompaktu téže značky po dlouhé době, z roku 2011. Olympus C-8080 má oproti modernímu bratříčkovi velmi malou výhodu ve velikosti snímače, 2/3″ jsou o fous více než 1/1,63″. Překvapivý je pouze minimální nárůst megapixelů, z 8,3 na 10,1 za sedm let, to by asi málokdo čekal.
Podívejte se na fotografii z C-8080 a pak na snímek z XZ-1. Na první pohled jasně vede XZ-1, ale při bližším zkoumání si nelze nevšimnout mnohem agresivnějšího odšumování u moderního fotoaparátu. Odšumovací algoritmy v současnosti v honbě za co nejnižším šumem zkrátka hrají prim. Dojem z obou obrázků je tedy mírně jiný, aktuální model má ale přece jen více detailů a lepší ostrost.
starý:nový 0:1
Fotografické šperky od Canonu
Fotografické šperky, tak se dříve přezdívalo miniaturním kovovým IXUSům. Pojďme se podívat na Canon Digital IXUS 400 z roku 2003 a proti němu postavíme Canon IXUS 1100 HS z roku 2011. Opět má starší model výhodu ve velikosti snímače, tentokrát výraznou – 1/1,8″ oproti 1/2,3″; megapixely navíc stouply trojnásobně, ze 4 na 12,1 a na problém by tudíž mělo být zaděláno.
Na snímcích z IXUS 400 a IXUS 1100 lze opět pozorovat rozdíly v přístupu k redukci šumu, a i když při prohlížení ve 100% velikosti vypadá obraz z novějšího modelu více uměle, po zmenšení na stejnou velikost je náskok v detailech i v šumu ve prospěch současnosti obrovský.
starý:nový 0:2
Králové zoomu
Panasonic kdysi kraloval ultrazoomům, pamatujete na modely FZ10 a FZ20 s více jak desetinásobným zoomem a konstatní světelností F2,8? Já si vybral pro srovnání až následující model DMC-FZ30, který má světelnost „jen“ F2,8–3,7, a proti němu postavil žhavou novinku a návrat k F2,8 ultrazoomům, Panasonic Lumix DMC-FZ200. 8 Mpix a rok 2005 proti 12 Mpix z roku 2012.
Jelikož web DPreview zatím nový model netestoval, budu si muset vystačit s jinými záběry: portrét ženy Panasonicem FZ30 na ISO 80 proti záběru plavce z FZ200 při ISO 100 (mimochodem, jde o oficiální ukázkovou fotografii). A opět stejná písnička – přirozeně vypadající pleť ze staršího fotoaparátu s barevným šumem ve stínech, proti nepřirozeně vyhlazeném snímku bez detailů z novinky. Nemohu si pomoci, ale dal bych přednost prvnímu.
starý:nový 1:2
Špičky své doby
Sony Cyber-shot DSC-F828 byl vrcholem toho, co v roce 2003 mohl Sony nabídnout. Někteří si dokonce mysleli, že dokáže konkurovat i zrcadlovkám (tehdy Canonu EOS 300D a Nikonu D70). No, alespoň cenově konkuroval určitě. Dnes nabídce kompaktů od Sony kraluje model DSC-RX100. F828 disponuje 8 Mpix na 2/3″ čipu, zatímco RX100 má čip větší, s úhlopříčkou 1″, ale zato s plnými 20 Mpix. Pokud tedy jde o teoretické rozměry jednotlivých buněk, starší fotoaparát vede a měl by správně mít navrch i v obrazové kvalitě.
Jenže v Sony si řekli ne. Schválně porovnejte záběr z F828 na ISO 64 proti snímku z RX100 na ISO 100. Asi není třeba komentovat, novinka vede o parník.
starý:nový 1:3
Zhodnocení
Navzdory steskům není tvrzení, že dříve fotoaparáty fotily lépe, pravdivé. Určitě se dá najít dvojice přístrojů, pro které toto platí (a podařilo se to i mně), ale obecně si troufám tvrdit, že pokrok v obrazové kvalitě je viditelný. Co si o tom myslíte vy? Máte podobné srovnání?
