Rozhovor: Fotojatka poosmé a možná naposledy

foto: Peter Bialobrzeski

Poosmé – a možná naposledy – se 7.3. – 12.4. 2014 Brně, Praze a Českých Budějovicích uskuteční originální „masový“ fotografický festival Fotojatka, který představuje špičky světové tvůrčí a dokumentární fotografie nikoli jako statickou výstavu na stěně galerie, ale dynamicky na plátně kina a za hudebního doprovodu. Více na www.fotojatka.cz. Pohled do zákulisí tohoto festivalu přinášíme v rozhovoru s Janem Flaškou, jedním z jeho organizátorů.

Probíhá už osmý ročník netradičního fotofestivalu Fotojatka. Kolik lidí stojí za jeho přípravou a jak se daří každý rok je motivovat k poměrně náročné práci?

Za přípravou festivalu stojíme tři – biolog, učitel a grafik – a zároveň tři samozvaní kurátoři, kteří fotce ve skutečnosti vůbec nerozumějí – a přípravou Fotojatek od výběru autorů přes psaní grantů, tvorbu slideshow, návrh tiskovin až po poslední špendlík trávíme svůj volný čas zhruba devět měsíců v roce. Pomocníky máme jen na roznos plakátů a letáků. Motivovat se musíme svépomocí; nejčastěji tím, že si otevřeme láhev vína a u ní se shodneme na nějakém autorovi či nápadu. Autor nám pak neodpoví a nápad nakonec zavrhneme, ale motivace zůstane.
Je to ale rok od roku těžší, takže jsme se rozhodli, že příští rok už Fotojatka neuspořádáme. Buď je necháme ležet ladem úplně nebo počkáme, až se nám zase dobijí po osmi letech práce úplně vymlácené baterky.

To je kažopádně škoda. Tak přejeme, ať se baterky co nejdříve dobijí. Jak vzniká programové schéma festivalu, výběr autorů a jejich portfolií? Podle jakých kritérií se snažíte fotografie vybírat?

Prohlížíme si, co je na internetu zajímavého a co nás zaujalo odlišností (čímž nemáme na mysli pornografické portály). Tipy získáváme i z jiných fotografických festivalů a od kamarádů. Při výběru se snažíme dávat důraz na rozmanitost, na to, aby fotky byly skutečně jedinečné, originální, nekopírovaly někoho jiného – ani stylem, ani tématem – a navíc tvořily promítnutelný celek, což je alespoň 20 snímků. Autora pak oslovíme a modlíme se, aby nám odpověděl, ideálně s tím, že má zájem festivalu se zúčastnit. Ne vždycky se to podaří: někteří autoři odpovědí a pošlou fotky obratem, jiní nás odmítnou, další se ani neobtěžují odpovědět.

foto: Peter Bialobrzeski

foto: Elena Chernyshova

Je těžké přemlouvat jednotlivé autory k poskytnutí fotografií nebo se už můžete i v zahraničí  opírat o jistou tradici festivalu a oslovení autoři téměř automaticky souhlasí?

Je to zvláštní, ale přemlouvat nemusíme nikdy nikoho. Buď se autor zúčastnit chce nebo nechce hned na začátku. Z té skoro stovky autorů prezentovaných v rámci osmileté historie našeho festivalu jen jeden vycouval až poté, co předběžně s účastí souhlasil. Poslal nám totiž jiné fotky, než jsme chtěli, a když jsme ho slušně požádali o zaslání těch, na kterých jsme se dohodli, napsal nám, že nesmírně zatěžujeme chod jeho studia a jeho personálu a že by na nás nejraději zapomněl.

Asi nechcete vyzdvihovat konkrétní jména, ale nedá mi to, abych se nezeptala, které portfolio je Vám osobně z letošního ročníku nejbližší?

Každou chvíli někdo jiný – to je stejné jako s jídlem, někdy máte chuť na něco hořkého, jindy si pochutnáte na slaném či sladkém… Tři roky jsme se snažili dostat na festival tvorbu světově proslulého aktivisty Chrise Jordana, takže jsme rádi, že se jeho snímky konečně objeví na Fotojatkách; moc se mi ale líbí i temná zátiší Jeana-Michela Fauqueta, úžasný je i Klaus Pichler, který umí přetavit silnou myšlenku do dokonalé – a navíc zcela srozumitelné – konceptuální série… Na druhou stranu mi ale opravdu připadá, že jmenovat jen některé z autorů je neuctivé k tvorbě všech ostatních – koneckonců jsme je vybírali dlouhé měsíce a tvorbu všech vybraných považujeme za jedinečnou.
Takže řekněme, že kdybyste mi položila tuhle otázku znovu, určitě bych vybral někoho jiného.

foto: Chris Jordan

Mne zaujala např. „estetika“ pokradmu pořízených snímků z archivu StB. Proč jste se rozhodli je zařadit do letošních Fotojatek?

Často se snažíme do programu propašovat nějakou odbočku od toho, jak si člověk představuje klasickou tvůrčí nebo dokumentární fotografii – ať už jsou to snímky z elektronového mikroskopu, rentgeny věcí kolem nás nebo sto let staré barevné fotky z carského Ruska. Poté, co se nám dostala do ruky knížka „Praha objektivem tajné policie“, nás letos napadlo výběr fotek z archivu StB prezentovat na Fotojatkách. Ačkoli jsou ty snímky technicky i obsahově vlastně docela strašné, je za každou z nich příběh – ne zrovna veselý – infiltrace soukromí, jaké si dneska už moc lidí neumí představit, často i zničené životy a mezilidské vztahy. A do toho ty šedivé reálie normalizačního Československa… Myslím, že to je silný dokument své doby.

Kromě tradičně netradičního promítání, jaké doprovodné akce jsou již potvrzeny?

Hlavní část festivalu vypukne jako vždycky v jeho domovských Českých Budějovicích, kde budeme ve čtvrtek 10. 4. promítat pod širým nebem na panelákovou stěnu na Pražském předměstí, chystáme se tam přivézt i židle a křesílka pro větší pohodlí diváků, k tomu se bude servírovat čaj. Po páteční noci slideshow plánujeme na sobotu dopoledne workshop kreativní fotografie a odpoledne dvě přednášky – Ibru Ibrahimoviče, který bude mluvit o příbězích ve svých fotkách, a Mgr. Libora Svobodu, PhD. z Ústavu pro studium totalitních režimů, který naváže na páteční projekci fotek z archivu StB. No a večer bude další venkovní promítání s malou hostinou a v klubu Slavie afterparty se živou elektronickou hudbou jedinečného Ventolina. Na tu se moc těšíme; kdo má rád hudbu typu Midi Lidi, bude nadšený.

A nějaká perlička ze zákulisí?

Těch máme spousty, většinou diskreditují nás, nějakého autora, nějakou další osobu nebo všechny dohromady. Kdybychom je tady teď vykecali, možná by diváci přišli o nějaké překvapení večera, takže jestli od nás chce někdo nějakou perličku vyperlit, ať nám po programu koupí panáka. My se rádi necháme a zaperlíme dosytosti.

Děkuji za rozhovor. Osobně se velmi těším na kombinaci autorů Petera Bialobrzeskieho a Eleny Chernyschovy a kontrastu jejich sérií Paradise Lost respektive Dny nocí, noci dní.

Taky děkujeme. A víte co? Schválně si tipněte jen podle jejich fotek – který z nich používá PC a který Maca?

Více na www.fotojatka.cz

foto: Elena Chernyshova

foto: Peter Bialobrzeski

 

foto: Klaus Pichler

 

VÝSTAVY