Photokina 2016 – kdyby tisíc fotoaparátů

1R7A1304 copy_resize

Kdyby tisíc fotoaparátů bylo schopno udělat tisíce dobrých fotografií, jen po prvním dnu nejznámějšího evropského veletrhu s fototechnikou Photokina 2016 by svět byl bohatší o tisíce krásných snímků. Pokud na tento veletrh nejedete za konkrétním modelem či novinkou, může vás záplava techniky točící se kolem fotografie doslova převálcovat.

Krátký pohled fotografky a redaktorky věnující se především fotografickému obrazu, nikoli technice, přinášíme v následujících řádcích.

Text a foto: Martina Grmolenská

Photokina je koncipovaná jako obří přehlídka, na níž se výrobci fotografického průmyslu (od fotoaparátů, přes tiskárny, drony, alba, batohy, stativy a kdečeho jiného) obvykle snaží prezentovat svá nejnovější technická vylepšení i uvádět na trh novinky. Občas mohou prezentovat hi-tech prototypy, které zatím nejsou určeny do sériové výroby a spíše jsou pojímány jako ukázky toho, kam vývoj ve fototechnice směřuje.

A tak si návštěvník na letošní Photokině mohl v ruce potěžkat nový Canon 5D Mark IV, či osahat kompakt M5 od téže firmy, pohladit nedávno na trh uvedený Hasselblad X1D, či nasadit brýle od Nikonu, do nichž byl promítán film natočený jejich novinkou, outdoorovou kamerkou Nikon KeyMission 360.

A mohl si i prohlédnout věci starší, ovšem v Čechách raritní, které si dávno chtěl vyzkoušet, jen k tomu nebyla příležitost – třeba na stánku Lomography remaky objektivů Petzval určené pro nové fotoaparáty.

Ne, nebudu zde recenzovat technické parametry jednotlivých novinek, na to ostatně není na veletrhu čas a do vystavených novinek ani není dovoleno vkládat vlastní karty, dovolím si jen pár postřehů, technického i netechnického rázu.

Co se fototechniky týče, je vidět několik trendů, které sleduje více výrobců a ty se poté stávají víceméně standardem. Vedle standardního vylepšování čipů, zvětšování pamětové kapacity a dynamického rozsahu, zostřování ostření a odstraňování šumu, jsou to následující:

  • Fotoaparáty aktivně komunikují se svým okolím pomocí Bluetooth, Wi-Fi aj. Výrobci tak vycházejí vstříc mladé generaci, která touží sdílet obrazové záznamy svých zážitků okamžitě se svým okolím. Už to není jen vysoký standard pro fotoaparáty, kteří na větším monitoru v ateliéru průběžně kontrolovali výsledky focení. Očekávám, že s příchodem virtuálních sim karet dojde i na instantní velmi jednoduché a přímé napojení fotoaparátu na internet.
  • Pomocí dotykového displeje dnes můžete nejen určovat ostřící bod, ale rovnou i snímat, funguje i jako spoušť. Vyzkoušela jsem na Canonu i Olympusech a funguje to docela uspokojivě. Naštěstí pro konzervativce s permanentně mokrými prsty, kteří navíc v zimě nosí ne příliš vodivé rukavice zůstává zatím možnost přepnout do modu ovládání ostřících bodů pomocí tlačítek, a tak se s fotoaparátem „domluvit“ i mimo ideální podmínky klimatizované výstavní haly. (Jen to přepínání na všechny různé mody na displeji fotoaparátu se trošku vzdaluje uživatelské přívětivosti.)
  • Začíná se klást velký důraz na správu fotografií. Výrobci vědí, že uživatel produkuje rozumně nespravovatelné množství snímků, a tak se jim snaží pomáhat se správou, kopírováním, cloudy, vytvářením alb a tiskem snímků. Vysoký počet návštěvníků v důchodovém věku, zvláště v dopoledních hodinách, ukazuje, že fotoprůmysl se musí zaměřit na řešení přátelská i k ne příliš technicky založeným jedincům. Virtuální stůl na správu a tisk fotografií od firmy Canon byl spíše show než reálným předmětem do každé fotografické domácnosti, protože nainstalovat takovou věc nezvládne ani student prvního ročníku informatiky, natož pak matka na mateřské.
  • Hodně prostoru bylo věnováno i instantnímu tisku. Instantní kameru už má i Leica, Polaroid předváděl tiskárnu do kapsy ZIP a byl v obležení zvláště „týnejdžerů“. (Hledala jsem i klasický analogový film, ale našla jsem jen malou poličku s Kodakem. Prý to je, jak se vyjádřil jeden kolega, na Photokinu příliš „indie“.)
  • Místy jsem měla pocit, že fotografie se stává NÁHRAŽKOVOU REALITOU (nechci použít slovo virtuální, to není to správné), která vytlačuje skutečné zážitky a realitu jako takovou. Nikon představil svou KeyMission a nebyl to jen on, kdo má kamery snímající v 360 stupních (kdy pořízený záznam ve speciálních brýlích můžete sledovat nahoru, dolů, doprava i doleva a vlastně ani nechodit ven). Náhražkovou realitu ostatně prezentoval každý stánek většího výrobce fotoaparátů či objektivů. Aby mohli návštěvníci novou techniku vyzkoušet, postavily firmy ve svých stáncích miniaturní krajinky – kýčovité pláže s mušlemi, bonsajová zátiší, pohledy oknem. Kolín tak nabízel iluzi krásného světa, v němž můžete přesně zaostřit a o nic jiného se nestarat. (Svým způsobem byly všechny krajinky stejné, trochu vybočil jen papírový model města. Taková hromada krásného šrotu, na níž se mimochodem také krásně ostří, by určitě upoutala pozornost).
  • A posledním trendem, který mě zaujal, bylo všeobecné KOPÍROVÁNÍ. Olympus u své zatím skoro virtuální OM-D E-M1 Mark II (na Photokině se k ní člověk moc nedostal) používá označení „Mark“ stejně jako Canon. Canon pak pro změnu od Nikonu kopíruje akčnost fotografování, když propagační video natáčel na umělé surfařské vlně v Mnichově. Leica zamaskovala Fuji Instax do svého produktu s názvem Sofort. A „sofort“/ihned Číňani pod hlavičkou CHINA (název konkrétní společnosti byl na stáncích na veletrhu až na podružném místě) docela úspěšně okopírovali všechno, co mohli a prodávali za poloviční cenu, tedy až na fotoaparáty samotné.

Obecně lze po návštěvě Photokina 2016 konstatovat, že fotit může dnes opravdu každý a i ty levnější fotoaparáty z nižších řad jsou už na takové úrovni, že nepředstavují žádné omezení pro kreativní kvalitu fotografie jako takové. Takže ven z náhražkové reality, ať vzniká jedna lepší fotografie než druhá a tisíce fotoaparátů se promění v tisíce krásných snímků.

 

VÝSTAVY