Ladislav Sitenský – Perutě

Vítězství, 1945

České centrum v Praze jako připomínku vypuknutí 2. světové války připravilo výstavu fotografií Ladislava Sitenského. Je to nejen připomínka, ale i výraz úcty více než dvou tisícům letců, kterým se podařilo dostat do Británie, kde postupně vznikly tři stíhací a jedna bombardovací československá peruť. 

 text: Adéla Kándlová, kurátorka výstavy a vnučka Ladislava Sitenského

Ladislav Sitenský ještě jako student architektury odjel těsně před začátkem války na stipendium do Paříže. Avšak hned první den jeho nástupu do kanceláře k architektu Perretovi byla vyhlášena válka. Přihlásil se do čs. zahraniční armády a ještě před odjezdem do jihofrancouzského Agde, kde byla československá jednotka, si stihl koupit za poslední peníze u vetešníka jednoduchý filmovací aparát 9,5 a starý sklopný foťáček na formát 3×4 cm. 20. listopadu 1939 prochází branou tábora v Agde a je zařazen k 1. pěšímu, později k 2. pěšímu pluku. V prosinci získává povolení k fotografování. V lednu 1940 je přidělen k velitelské rotě a počátkem června je přemístěn k letecké skupině.

Po kapitulaci Francie v červenci odplul i s mnoha dalšími letci na lodi Apapa, na níž v Gibraltaru přišel o svůj jediný fotoaparát. Z této plavby jsou hned v úvodu výstavy 3 snímky. 7. července přistál v Liverpoolu a odjel na základnu RAF v Duxfordu, 5. září vzniká 312. stíhací peruť. Byl přijat do aktivních záloh britského Královského letectva (RAF VR), přidělen k pozemnímu personálu 312. čs. stíhací perutě, kde měl na starosti fotokulomety a vyhodnocování pořízených snímků z bojových a výzvědných akcí. Bez fotoaparátu zůstal až do konce září, kdy mu půjčil svou retinu Mirko Čáp a tak mohou následovat další fotografie z různých letišť po celé Británii. Na záběrech jsou zachyceni piloti při čekání na příkaz k odletu, při nástupu do letadla, po šťastném přistání, při odpočinku i třeba s bolavými zuby a bohužel také na pohřbech svých kamarádů.

škpt. Alois Vašátko "Ámos", velitel 312. čs. stíhací perutě, Martlesham Heath

škpt. Alois Vašátko „Ámos“, velitel 312. čs. stíhací perutě, Martlesham Heath

 

Fotografie pozornému divákovi vypráví i příběhy jednotlivých letců. Tak například je zde možné vidět pilota Josefa Janebu, jak nese rakev první oběti 312. perutě Otto Hanzlíčka, na dalším záběru je se svým kamarádem Vojtěchem Smolíkem a na třetím snímku je tímto kamarádem nesen v rakvi on sám… Pod krásným idylickým snímkem radostného koulování, je popisek o následujícím osudu Jozefa Menšíka, který byl sestřelen nad Francií, ale podařilo se mu vrátit se do Británie, pokračoval v létání jako noční stíhač a zahynul při havárii 22. dubna 1943. Je zde vystavena fotografie na níž je zvěčněn legendární Alois „Ámos“ Vašátko v podvečerním světle po přistání na letišti v Martlesham Heathu, kdy mu do jeho posledního souboje zbývá jen deset měsíců. Podle této fotografie byla později vyrobena poštovní známka. Jsou zde však zachyceny i šťastné okamžiky a příběhy, například havárie Krůťova letounu, ze které vyšel nezraněn, portrét „klikaře“ Bedřicha Dvořáka, který byl při doprovodu bombardéru nad Francií se svým spitfirem sestřelen, po několika hodinách strávených v moři vyloven francouzskými rybáři, kteří jej předali Němcům, byl zajat a odeslán do známého zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu, účastnil se velkého útěku tunelem „Harry“, kterým uteklo z tábora 75 spojeneckých důstojníků, z nichž byli tři Češi. Většina uprchlíků byla postupně chycena, mezi nimi i Bedřich Dvořák a následně bylo 50 z nich na rozkaz Hitlera popraveno, Dvořák byl vězněn, ale naštěstí byl Američany osvobozen dříve než ho stihli popravit. Či snímek nazvaný Lidice budou žít! na němž jsou tehdejší ministr zahraničí exilové vlády Jan Masaryk spolu s generálem Karlem Janouškem kmotry synu pilota Josefa Horáka z Lidic. Nechybí ani zachycení pozemního personálu při práci, ani zvěčnění krásných okřídlených strojů lesknoucích se v ranní rose či prohánějících se mezi nadýchanými oblaky.

Roku 1941 k peruti přišel rozkaz pro 4 příslušníky k odletu na Bahamy do pilotní školy. Sitenský byl mezi nimi, ale jediný neodletěl – generál Janoušek si ho ponechal pro fotografickou službu. Téhož roku připravil výstavu o našem letectvu v bitvě o Británii v Londýně u Harrodse, kterou osobně zahájil náš tehdejší exilový prezident Edvard Beneš. Některé ze snímků, které byly tehdy vystaveny v Londýně, bude možné vidět i nyní v Praze.

Od listopadu 1942 působil Sitenský na Inspektorátu čs. letectva v Londýně, kde měl na starosti archiv. Dalším úkolem byly návštěvy perutí, díky čemuž mohou být vystaveny fotografie i z 311. čs. bombardovací perutě. Nebyl však úředním fotografem, jak se často uvádí, protože neudělal fotografické zkoušky u komisaře ve Farnborough. Vzhledem k tomu, že byl autodidakt a fotografii nikdy nestudoval, neuměl odpovídat na technické otázky. Například tvrdil, že je možné fotografovat v protisvětle! Díky této „neznalosti“ můžeme dnes na výstavě obdivovat krásné fotografie v protisvětle, ačkoli byl formálně zařazen jako technický tlumočník.

Konečně je tu konec války, ale Sitenský právě leží s těžkou angínou v nemocnici, ovšem takovou událost si přeci ujít nenechá a tak 4. května utíká s horečkou z nemocnice, aby mohl nafotit Victory day v Londýně, ani tyto záběry na výstavě nechybí.

Začíná loučení s Británií a návrat do osvobozené vlasti na palubě osobního letadla krále Jiřího VI., přivítání na letišti Ruzyně a slavnostní pochod na Staroměstské náměstí v Praze. Po více než šesti letech se shledává s rodiči, kteří šťastně přežili válku.

20.3.—25.4.2015

České centrum Praha, Rytířská 31, Praha 1

otevřeno po – pá 11 – 18 hod, so 11 – 17 hod., vstup zdarma

Vítězství, 1945

Vítězství, 1945

 

311. čs. bombardovací peruť Talbenny, Wellington, 1942

311. čs. bombardovací peruť Talbenny, Wellington, 1942

 

312. čs stíhací peruť Jurby, ostrov Man, pilot hurikánu, 1941

312. čs stíhací peruť Jurby, ostrov Man, pilot hurikánu, 1941

VÝSTAVY