Ladislav Sitenský: Čas zoufalství a nadějí

thumb

    V krásných prostorech pod klenbou ambitu barokního Strahovského kláštera jsou k 75. výročí německé okupace vystaveny unikátní černobílé fotografie významného českého fotografa Ladislava Sitenského (1919 – 2009). Výstava ČAS ZOUFALSTVÍ A NADĚJÍ je koncipována jako připomínka bouřlivého období naší historie i jako vzpomínka na ty, kteří neváhali nasadit své životy v boji proti nacismu.

Na úvod je vystaven snímek, který připomene, že právě uběhlo 75 let od první samostatné výstavy fotografií Ladislava Sitenského. Těsně před německou okupací se 1. – 14. března 1939 konala v budově Nové techniky v pražských Dejvicích. Vystavil na ní 300 snímků mezi nimž nechyběly ani metrové zvětšeniny. Aby po uzavření vysokých škol své fotografie zachránil, s velkým rizikem je tajně vynášel zadním vchodem.

První část expozice pokračuje snímky pořízenými přímo 15. března 1939, které na pozadí staré Prahy, zahalené do sněhových vloček, zachycují dobovou atmosféru i lidskou beznaděj. Výrazy tváří vypovídající o zoufalství i rozhořčení, davy lidí na Václavském náměstí, Hitlerjugend na Můstku, tanky projíždějící pražskými ulicemi či přímo Prašnou bránou, to vše je zachováno na černobílých fotografiích. Následují záběry z dalších dní okupace, kdy se začíná chodit a jezdit vpravo. Poté je pro odlehčení zařazen snímek z prvních válečných velikonoc, na němž je rozesmátý běžec a novinář, později člen protifašistického odboje Evžen Rošický. Ještě netuší, že bude spolu se svým otcem za heydrichiády popraven.

Expozice provádí diváky i dalšími lety války. Je zde několik snímků z čerstvě se formujících československých jednotek v Agde ve Francii, z plavby do Velké Británie po kapitulaci Francie a snímky z různých československých perutí po celé Británii, tak, jak je často v protisvětle zachytil Ladislav Sitenský. Nechybí ani známá fotografie na níž je zvěčněn tehdejší exilový prezident Edvard Beneš i například snímek na němž jsou tehdejší ministr zahraničí exilové vlády Jan Masaryk spolu s generálem Karlem Janouškem kmotry synu pilota Josefa Horáka z Lidic. Výstavu zakončují fotografie z návratu zpět do již svobodné Prahy.

Výstava je uspořádána do jakýchsi mikropříběhů, které se odehrávají na jednotlivých výstavních panelech.

Uskutečnění výstavy ČAS ZOUFALSTVÍ A NADĚJÍ je vyjádřením hluboké úcty a vděčnosti těm, kteří se nevzdali a bojovali proti nacistickému zlu i za cenu nejvyšší. Výstava vysoké historické a umělecké hodnoty je zároveň vzkazem, že se na jejich činy dodnes nezapomnělo a stále si vážíme toho, co pro naší vlast vykonali.

text:  Adéla Kándlová, vnučka Ladislava Sitenského

14.3. – 28.4.2014

Křížová chodba Strahovského kláštera, Strahovské nádvoří 1 | Praha 1

Otevřeno každý den 10 – 11:30  a 12 – 17

LADISLAV SITENSKÝ (1919 – 2009)

1919   |   Narozen 7. srpna v Praze na Královských Vinohradech

1925 – 1930   |   Obecná škola Na Smetance

1930 – 1938   |   Reálné gymnázium ve Slovenské ulici

1933   |   Začíná fotografovat

1935   |   Začíná své fotografie publikovat v časopisech

1938   |   Nastupuje na architekturu na ČVUT a současně navštěvuje kurz architektury na Francouzském institutu Ernsta Denise, kde získává stipendium do Paříže k architektu Perretovi.

1939   |   První samostatná výstava

Odjíždí z okupovaného Československa do Francie, nastupuje na stáž a vzápětí vstupuje do čs. zahraniční armády.

1940   |   Po kapitulaci Francie přesun do Velké Británie na základnu RAF v Duxfordu

Přidělení k pozemnímu personálu 312. čs. stíhací perutě

1941   |   Výstava o našem letectvu v bitvě o Británii v Londýně, kterou osobně zahájil exilový prezident Edvard Beneš.

1942   |   U 312. perutě natáčí šestnáctimilimetrový film Operations calling
Od listopadu přeložen na Inspektorát čs. letectva v Londýně

1945   |   Fotografuje boje Čs. obrněné brigády u Dunkerque

4. dubna v katedrále a na úřadě v Lille oddán s Paulette Bosch

15. srpna návrat do osvobozené vlasti v hodnosti nadporučíka, vyznamenán Čs. válečným křížem a dalšími čtrnácti československými, anglickými a francouzskými vyznamenáními.
Zůstává vojákem a nastupuje do fotooddělení generálního štábu.

1946   |   Koncem roku se rozhodl vystoupit z armády
Fotografuje na živnostenský list. Uveřejňuje snímky v leteckých časopisech, obnovuje spolupráci s časopisy, pro které pracoval před válkou i se zahraničními agenturami.

Stěžejními tématy jeho tvorby jsou krajina a Praha, celkový záběr je však mnohem širší.
1948   |   V únoru mu vychází první kniha Peruť 312, která však po komunistickém převratu končí ve stoupě.

Vstup do Svazu výtvarných umělců

Pracuje na volné noze, publikuje v čs. i zahraničních časopisech, svými fotografiemi ilustračně přispívá do mnoha knih s válečným obsahem, pragensií, knih o sportu, o horách a dalších, příležitostně vystavuje v Československu i v zahraničí.

1958   |   Zlatá medaile na Světové výstavě v Bruselu

1989   |   Konečně může vystavovat a publikovat své válečné fotografie

1997   |   Povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v.

2000   |   22. září zesnula manželka Paulette

2007   |   Vyznamenán prezidentem ČR Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

2009   |   14. listopadu v Praze umírá

Během svého života vystřídal celkem 65 fotoaparátů (z toho 4 prototypy zkonstruované podle jeho představ) a 80 přídavných objektivů.

Nafotografoval s nimi kolem půl milionu snímků. Uveřejnil téměř každý desátý snímek, který exponoval.

Vydal 15 samostatných publikací a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny.

Uspořádal 47 samostatných výstav a účastnil se desítek dalších u nás i v zahraničí.

VÝSTAVY