Karel Kuklík: Fotografický dialog s krajinou

nahled_Krajina poznání č. 2, 1964

Galerie hlavního města Prahy připravila pro výstavní prostory Domu fotografie obsáhlou retrospektivu fotografií Karla Kuklíka s názvem Fotografický dialog s krajinou. Až do poloviny května se tak můžete seznámit s tvorbou tohoto fotografa úzce spjatého s českou výtvarnou scénou šedesátých let minulého století.

text: TZ Galerie hl. města Prahy/Pavlína Vogelová

Karel Kuklík (*7. března 1937, Praha) promítá do své fotografické tvorby osobní vztah ke krajině, umění, životu. Vztah transformovaný do metafyzického podobenství fantazijní asociace, zasluhující respekt, soustředění a čas. Zachycené výseky krajin v Kuklíkových fotografiích a velkoformátových kontaktech vyzařují energií nabité silové pole a vědomí nepřetržité oscilace hmot, odehrávající se zcela mimo lidská snažení. Obrazy, akcentující krajinu věčného neklidu ve své přirozenosti, čistotě a niternosti, právem náleží k důležitým a neodmyslitelným mezníkům české fotografie.

Výstava je cíleně zaměřena na fotografickou tvorbu Karla Kuklíka, výrazně ovlivněnou těsným sepětím s českým výtvarným prostředím šedesátých let minulého století. Je to ohlédnutí za impulzy nabitým obdobím, kdy Kuklík sám sebe hledá a nachází ve fotografickém světě. Pohybuje se v okruhu historiků a teoretiků umění Františka Šmejkala (1937–1988), Jiřího Padrty (1929–1978) nebo Miroslava Lamače (1928–1992), stejně tak umělců jako např. Jana Koblasy (*1932), Jiřího Valenty (1936–1991), Aleše Veselého (1935–2015), Čestmíra Kafky (1922–1988), Jiřího Johna (1923–1972), Antonína Tomalíka (1939–1968), Zbyňka Sekala (1923–1998), Evy Kmentové (1928–1980), Františka Hudečka (1909–1990), Emily Medkové (1928–1985), Mikuláše Medka (1926–1974), Dagmar Hochové (1926–2012) a řady dalších. Pro výtvarníky, ale i pro umělecké časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění fotografuje umělecká díla, portréty i zákoutí ateliérů. Zabývá se fotografickou dokumentací dění na tehdejší výtvarné umělecké scéně. Pro Kuklíka představuje toto období silně koncentrovanou a soustředěnou práci, absolutní ponor do fotografie.

Dvůr č. 033, 1977

Dvůr č. 033, 1977

Cestu k fotografii však neměl Karel Kuklík přímou. Podepsal se na tom systém školství padesátých let. Karel Kuklík se vyučil automechanikem, ale cestu k fotografii nevzdal. V roce 1959 se stal členem fotoamatérského klubu ČKD Stalingrad, jehož kořeny vedou k legendárnímu prvnímu Českému klubu fotografů amatérů, založenému 19. srpna 1889, v čele s Jindřichem Eckertem (1833–1905) a Jakubem Husníkem (1837–1916). V padesátých letech byl klub přejmenován na Fotoklub Revolučního odborového hnutí ČKD Stalingrad Praha. Mezi jeho členy najdeme např. Jana Lukase, Miroslava Jodase, Dušana Šimánka nebo Ivo Gila. V letech 1960–1964 dostal Karel Kuklík příležitost pracovat jako fotolaborant ve Státním ústavu památkové péče a ochrany v Praze, kde mimo jiné kopíroval negativy Karla Plicky (1894–1987) a dalších významných fotografů. V roce 1964 si Kuklík doplňuje fotografické vzdělání, získává výuční list u družstva Fotografia a začíná vlastní kariéru nezávislého fotografa. Celoživotně se do hledáčku jeho zájmu paralelně dostává především krajina na Šumavě a na Třeboňsku, ale i městská krajina, hřbitovy, dvory, dvorky a věci transcendentální povahy. Při svobodném povolání fotografa se ovšem nevyhnul ani zakázkové, dokumentační a komerční tvorbě.

Kuklíkův dialog s krajinou můžeme charakterizovat jako záměrný celoživotní dramaturgický koncept fotografického přístupu. V revizi vlastního myšlení modifikuje elementy porozumění v souvztažnostech bytí. Své fotografické krajiny zahaluje tajemstvím, a pozvolna, v náznacích odkrývá a předkládá pozornému divákovi jejich smysl a významy skryté pod povrchem. Směřuje k dialogu mezi fotografickým viděním a náhledem do prostorových i mentálních krajin.

Krajina představuje pro Karla Kuklíka dramaturgickou spirálu v přístupu k celoživotně rozpracovaným fotografickým cyklům. Vnímá je jako otevřený prostor principu bytí, času světa, pravdy a krásy samé o sobě. Jeho fotografie zachycují hledání vnitřní rovnováhy ve vypjatých a zmařených nadějích při pozorování zblízka. Viz například cykly Zamořená krajina (1959–1964), Krajina naděje (1963–1964), Krajina poznání (1964), Ztroskotání (1964). Kuklíkova fotografická obrazotvornost krajiny zde dostává filozofický rozměr. Minimum akce, imprese a viděná skutečnost jsou často vykresleny do nejmenšího detailu, kde každý tvar, výjev má svůj specifický význam. Motivy lesů, trávy, polí pojímají intimnost krajiny v měnících se atmosférických podmínkách. Souznějí s psychologizací daného časoprostoru. Podobné výpravy do krajin Karel Kuklík později podnikal i se svými přáteli z fotoskupiny Český dřevák. Skupinu Český dřevák založili v roce 2000 Karel Kuklík, Jaroslav Beneš, Bohumír Prokůpek a Jan Reich. V roce 2002 se ke skupině připojil Tomáš Rasl a v roce 2003 Petr Helbich.

Paralelně s přírodními tématy se do hledáčku Kuklíkova fotoaparátu dostává i městská krajina a sakrální tematika hřbitovů, náhrobků, opuštěných poničených soch. Až na pár ojedinělých výjimek – viz snímek Na Františku (1955) – Kuklík ve svých fotografiích zcela eliminuje zobrazení člověka. Fotografický hledáček zaměřuje na městský půvab omšelosti a chátrání, na stavy uvnitř imaginárního času města, dvorů i věcí obyčejných. Úplná absence fabulace, příběhů, které si můžeme jen domýšlet, vyjevuje nové hlubinné vztahy mezi smysly a imaginací.

Krajina návratů II, č. 134, 1980

Krajina návratů II, č. 134, 1980

 

Důležitou ochranu před duchovním a morálním rozkladem představuje krajina Umění. Prolínání výtvarných tendencí s fotografií, které intenzivněji vnímáme již od avantgardních dvacátých let, modifikoval poválečný časoprostor do strukturálně expresivní fotografie. Generačním součinitelem mladé poválečné generace padesátých a šedesátých let se stala existencionální úzkost a zjevná tendence ke zduchovňování, hledání individuálního výrazu a přesahu sebe samých.

Pro Kuklíka se stává klíčovou linií imaginace v modu přírodního lyrismu. V paralelách fotografického dozrávání a vnímání prolínajících se vztahů fotografie a výtvarného umění šedesátých let neskrývá obdiv, tvůrčí souznění i inspiraci, jimiž ho naplňují Jan Zrzavý, Robert Piesen či Jiří John. Podobně jako například Jiří John pracuje s matérií stavů duše, je Kuklík fascinován hmotou přírody, fotogenií nuancí tvarů, světel a stínů krajiny v zákonité linii souhry rozumu–řemesla–citu a imaginace, stejně tak i trpělivosti a důkladnosti.

Pražská výtvarná scéna šedesátých let byla ponořena do surrealismu, abstrakce, metamorfóz hmoty. Karel Kuklík náležel spíše ke stoupencům strukturální nefigurace, k informelu, imaginativnímu umění. Poučen surrealismem, ale i postsurrealistickými přístupy například Františka Muziky (1900–1974) nebo Zdenka Sklenáře (1910–1986), našel svůj osobitý rejstřík vizuálního sdělení. Zaměřil se na přírodní symboliku, umožňující útěk do fascinace vnitřní svobodou, do vlastních imaginativních krajin. Převádí je však do svého vlastního transcendentního modu, když akcentuje obraz přírody nesoucí v sobě znaky, symboly, stopy posvátna. Do fotografií otiskuje nejniternější obraz dané reality, například detail vrásnění kamene, stébla trav, odlesk vodní hladiny či tajemné struktury městských zdí a zákoutí; to vše jsou znaky konkrétna, tedy znaky transcendence. Důkazy prožité reality, jíž protéká čas v hmotné i duchovní rovině ve své konkrétnosti, fotografické věrnosti a hloubce výpovědní věcnosti.

Výstava je poctou Karlu Kuklíkovi k jeho osmdesátým narozeninám. Je oslavou života, oslavou přítomnosti, lidskosti a souznění s přírodními zákony. Vypovídá o stálé platnosti nazírání na svět, na prostředí, v němž žijeme, na čas, na nepostradatelnost múzy kolem nás. Vypovídá o světle i tmě člověka v určitém kontrapunktu k civilizaci nových a jiných krajin.

Galerie hlavního města Prahy

Dům fotografie, Revoluční 5, Praha 1

  1. 2. 2017 – 14. 5. 2017

út–ne 10:00–18:00, čt 10:00–20:00

Kurátorka a koncepce výstavy: Pavlína Vogelová

Čas města, 1964

Čas města, 1964

 

Biografie: Karel Kuklík (*7. 3. 1937, Praha)

1954                vyučen automechanikem

1954–1959      automechanik / Dopravní úřad spojů

1959                členství ve fotoklubu ČKD Stalingrad

1960–1964      odborný laborant / Státní ústav památkové péče a ochrany přírody v Praze

1960–1969      spolupráce s časopisy Výtvarné umění, Výtvarná práce, s Literárními novinami a dalšími, fotografování plastik, obrazů, výstav, výtvarných ateliérů a portrétů umělců

1962                maturita na večerní jedenáctiletce

1964                výuční list fotografa v družstvu Fotografia

od 1964           fotograf ve svobodném povolání

1967                člen Svazu československých výtvarných umělců

  1. léta spolupráce s nakladatelstvími Odeon, Panorama, Pressfoto, Obchodní tiskárny Kolín

1985                výroční cena nakladatelství Panorama, čestné uznání ministerstva kultury

1986                člen Svazu českých výtvarných umělců

1989                člen Aktivu volné fotografie (PHP)

1990                člen Asociace fotografů, v letech 1991–1998 místopředseda správní rady

2000                spoluzakladatel fotografické skupiny Český dřevák (2000–2008)

Ateliér Evy Kmentové, 1975

Ateliér Evy Kmentové, 1975

Adriena Šimotová, 60. léta 20. století

Adriena Šimotová, 60. léta 20. století

Věci I, č. 3, 1965

Věci I, č. 3, 1965

 

VÝSTAVY