jaroslav-kucera-sudety-vystava-1992-Dubi-9-4-w1200-casopis-foto

Jaroslav Kučera – Sudety

jaroslav-kucera-sudety-vystava-1995-Belko-14-5a-w1200-casopis-foto.jpg

Do pražského Czech Photo Centre se přijďte podívat na fotografie Jaroslava Kučery. Výstava s názvem Sudety, kterou autor pořádá ke svým 70. narozeninám, se koná od 7. prosince až do 15. ledna 2017.

Jaroslav Kučera říká, že po roce 1989 se Sudety začaly vzpamatovávat z těžkého snu o „krásném socialistickém zítřku“. Devastace, kterou za těch více než čtyřicet let prošly, byla znát na každém kroku. Tři miliony po válce vyhnaných sudetských Němců byly nahrazeny chudšími obyvateli z vnitrozemí, „rabovacími gardami“ poválečných vítězů, nebo přistěhovalci z východních zemí. Ti všichni se mnohdy chovali k Sudetům jako k dobyté zemi a režim jim v tom vydatně pomáhal. A tenkrát, po listopadovém převratu, jsem se rozhodl stav této části naší země, „čtyřicet let poté“, zdokumentovat. Začal jsem do bývalých Sudet jezdit, fotografovat lidi a jim svěřenou zemi dřív, než tady začne působit nový řád a kdy všichni rádi zapomenou, jak to tady kdysi vypadalo.

Jaroslav Kučera se narodil 19. prosince 1946 v obci Ředhošť, okres Litoměřice. V roce 1966 maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Mělníku. Následujícího roku zahájil studium na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Bydlel ve strahovských kolejích, kde se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov. Zde také poprvé veřejně vystavoval. V roce 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy zatčen, několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci. A právě tady a vlastně díky tomu se Jaroslav Kučera rozhodl stát fotografem. Nicméně ČVUT dostudoval – absolvoval roku 1973 a získal titul stavebního inženýra. Ihned po státnicích započal svoji existenci fotografa na „volné noze“. Živil se zakázkami, například pro některé časopisy a státní podniky, ale nikdy nerezignoval na volnou tvorbu. Po roce 1989 stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem mezinárodní agentury Bilderberg Hamburg. Nadále se profesionálně věnuje fotografii. V roce 2000 obdržel v soutěži Czech Press Photo za snímek z pražských protestů proti globalizaci hlavní cenu – titul Fotografie roku. Se snímky z téže události získal v Kodani první cenu v kategorii Aktualita soutěže Fuji Euro Press Photo Awards 2000. Od roku 2007 provozuje knižní nakladatelství JAKURA.

Průvodní text k výstavě

Daniela Mrázková, kurátorka výstavy, píše, že v případě Kučerových Sudet bylo setkání fotografa a tématu téměř osudové. Pro obě strany.

Jaroslav Kučera, známý svou inklinací k neobyčejným životům lidí pohybujících se spíš na společenském okraji a vybočujících tím či oním z běžného průměru, pro sebe v Sudetech po tzv. Sametové revoluci objevil zemi zaslíbenou. Co člověk, to neobyčejný příběh. Drama. Směsice vášně, zklamání, tužeb, lásky, nenávisti, krutosti i prostého člověčenství. Tady, na  poměrně malém teritoriu, našel zkoncentrováno de facto všechno, co ho na lidech odjakživa zajímalo. Vzrušovalo. Deprimovalo. Fascinovalo.

A samy Sudety? Území na česko-rakousko-německém pomezí, plné historických svárů a paradoxů, které se po pádu „železné opony“ opět – už pokolikáté? – stalo útočištěm novodobých zlatokopů, ale i odložištěm zkrachovanců a také místem, kde zvlášť pro movitější sousedy je téměř vše dovoleno? To území se vší svou komplikovanou historií i současností nemohlo najít ideálnějšího svědka a vykladače, než je právě Kučera. Ideálního především proto, že svá svědectví divákům podává citově a esteticky neobyčejně silným způsobem. A je to právě ono Kučerovo vciťování se do lidských situací, které dokáže z tématu tak obtěžkaného dějinami a s nimi spojenými emocemi učinit fascinující příběh o podivuhodném živočišném druhu zvaném HOMO SAPIENS.  Příběh konkretizovaný na osudech prostých lidí na daném místě a v dané době, kteří netuší, že vlastně nejsou ničím víc než figurkami na často cynické šachovnici dějin.

A tak, stejně jako je území Sudet koncentrací toho, co všechno také je člověk, Kučerův fotografický projekt Sudety koncentruje všechny autorovy kvality. Jde o velké, možná nejzávažnější Kučerovo dílo. Schopné oslovovat další a další generace.“

jaroslav-kucera-sudety-vystava-1992-Dubi-9-4-w1200-casopis-foto

S Lucií jsem se seznámil na obědě v jednom teplickém hotelu. Rovnou jsem se zeptal, jestli zná E 55. Řekla, že má v Dubí u hospody V Zátiší svůj plac. A tak jsme tam večer jeli. foto/ Jaroslav Kučera, Dubí, 1992

jaroslav-kucera-sudety-vystava-1992-Cheb-Andrea-21-4-w1200-casopis-foto

Seděl jsem na lavičce s jedním romským pasákem a Andrea šla do práce… foto/ Jaroslav Kučera, Cheb, 1992

jaroslav-kucera-sudety-vystava-1994-Horni-Luby-pije-pivo-w1200-casopis-foto

Že je na konci Horních Lubů „Koza bar“, pojmenovaný podle vnad paní majitelky, mi řekl nějaký místní šprýmař. Skutečnost byla prozaičtější. Koza bar se to jmenovalo, ale podle koz domácích, které tam majitelé pěstovali. A taky budovali velkou hospodu, protože pár kilometrů dál měl být otevřen přechod do Německa. Tehdy byla budoucí restaurace skoro prázdná. foto/ Jaroslav Kučera, Horní Luby, 1994

jaroslav-kucera-sudety-vystava-1994-Komorany-Most-Bezdomovci-6G-50279-w1200-casopis-foto

Bezdomovci z Mostu. Sbírají staré železo a tak si vydělávají na živobytí. foto/ Jaroslav Kučera, Komořany – Most, 1994

jaroslav-kucera-sudety-vystava-1994-Vyskov-Surmay-houslicky-w1200-casopis-foto.jpg

Gazda Surmaj z Blažimi měl sedmdesátiny. Jeho švagr mu chtěl zahrát na housličky a tak se tam v poli rozcvičoval.  foto/ Jaroslav Kučera, Blažim, 1994

VÝSTAVY