Jan Ságl: Deset stran jedné mince

Khamoro, Prague, 2004 © Jan Ságl

Deset fotografických cyklů, deset způsobů zkoumání různých aspektů hledání svobody uvnitř i vně jedince. To je hlavní téma výstavy „Deset stran jedné mince“ Jana Ságla, kterou připravila Leica Gallery Prague.

Občanská svoboda, osobní a vnitřní svoboda, svoboda tvůrčí, ale i ta technická, která je pro fotografickou tvorbu důležitá. To jsou úhly pohledu, z nichž se na svět již od šedesátých let 20. století dívá přes hledáček fotoaparátu fotograf Jan Ságl. Ačkoli byl Jan Ságl jedním z aktivních dokumentátorů dění po listopadu 1989, soustředí se výstava především na vybrané cykly, které Jan Ságl realizoval v době života v komunistickém Československu.

Khamoro, Prague, 2004 © Jan Ságl

Khamoro, Prague, 2004 © Jan Ságl

 

Vystavené cykly

Fotografie dokumentující akční tvorbu manželky Zorky Ságlové a spolupráci se skupinami Primitives Group a The Plastic People of the Universe – Konfrontace s fotografiemi z newyorské Factory Andyho Warhola. Porovnání těchto fotografií naznačuje, jak české umění v té době vyrovnalo krok s uměleckými centry svobodného světa.

Fotografie z výstavy Seno sláma ve Špálově galerii v roce 1969 zachycují nejen průběh samotné výstavy uvedené koncertem Plastiků a radost návštěvníků z pohrabování sena a přeskupování balíků suché vojtěšky, ale i nechápavé a místy snad až opovržlivé pohledy davu kolemjdoucích. Jan Ságl k tomu dodává: „Vypadáme jako v akváriu. Ale kdo skutečně žil v akváriu? My uvnitř Špálovky nebo oni tam venku?“

Seno sláma, Špálovka, 1969 © Jan Ságl

Seno sláma, Špálovka, 1969 © Jan Ságl

 

Fotografie z Ruska 1969 – Ještě než byl po událostech roku 1968 Jan Ságl nucen stáhnout se do ústraní, stačil se zúčastnit výjezdu české „kulturní delegace“ do Ruska. Tam se mimo jiné setkal s Iljou Kabakovem, Michailem Grobmanem a dalšími umělci z okruhu Dviženie. Vznikl tak zcela unikátní a velmi cenný soubor fotografií zachycujících tvorbu i životní podmínky těchto umělců z dob, kdy je většina obrazové dokumentace velmi vzácná či úplně chybí.

Slepý malíř Aleksander Jakovlev, Moskva, 1989 © Jan Ságl

Slepý malíř Aleksander Jakovlev, Moskva, 1989 © Jan Ságl

 

Domovní prohlídka – Cyklus z roku 1972 zvěčňuje monumentálním a nostalgickým způsobem všední scénu soukromého bytu jako domova, o který mohl člověk v té době během okamžiku snadno přijít.

Polachromy z Křížova – Další unikátní kapitola v díle Jana Ságla, a to jak v českém, tak světovém měřítku. Zástupci Polaroidu autora oslovili s nabídkou, aby novou techniku jako jeden z několika málo fotografů na světě vyzkoušel. Daní této speciální techniky s možností okamžitého vyvolání filmu byla velmi omezená škála barev. Avšak díky tomu získávají i důvěrně známé výjevy z okolí chalupy Ságlových neobyčejnou, až snovou atmosféru. Společnost Polaroid celý cyklus koupila do své sbírky.

Z cyklu POLACHROME, 1986 © Jan Ságl

Z cyklu POLACHROME, 1986 © Jan Ságl

 

Fotografie pro knihu A co Paříž? Jaká byla? – Velmi působivý záznam života a všudypřítomného jedinečného pařížského espritu. Zhmotnění Ságlova vnitřního pocitu svobody, jehož stvrzení v reálném světě konečně našel. Kniha vyšla v době, kdy cesty na západ od našich hranic měly auru exotického dobrodružství. Sám Jan Ságl o knize říká: „O tom je Paříž. To je knížka o svobodě. Proto se jí těch 30 tisíc výtisků prodalo.“

Paříž, 1982 © Jan Ságl

Paříž, 1982 © Jan Ságl

 

Fotografie z událostí roku 1989 – O většinu svých fotografií z listopadu 1989 Jan Ságl přišel, když v popřevratovém nadšení a zmatku filmy různými způsoby odesílal rovnou na západ. I z toho, co se dochovalo, si však můžeme udělat obrázek o tom, že Jana Ságla zajímalo zejména zákulisí věcí, momenty osobního zastavení a prožívání prostých i humorných věcí uprostřed překotného vývoje událostí, které tvořily dějiny národa.

Soubor fotografií z Centre Pompidou – Dnes až neuvěřitelné, jakou svobodu dalo vedení galerie Janu Ságlovi při fotografování v expozici – a to vše jen za příslib několika výtisků budoucí knihy. Nesmírné nadšení z osobního setkání s uměním, které bylo pro člověka žijícího za železnou oponou dlouho dostupné jen prostřednictvím často nekvalitních reprodukcí, je patrné na první pohled.

Cesta z Maillolova muzea – Zdá se, že tímto souborem udělal Jan Ságl poslední krůček ke svobodě, po jaké celý život toužil. Když se před několika lety vracel cestou z Maillolova muzea v Banyuls-sur-Mer jako obyčejný turista, který teď ze své země může cestovat, kam chce, má k dispozici téměř neomezené možnosti digitální technologie a navíc jej nesvazují žádné fotografické zakázky, uvědomil si, že si vlastně „jen tak fotí“. Pro radost, pro sebe a bez omezení poučeného oka fotografa.

Nejstarší dochovaná tvorba Jana Ságla – Knih a dalších zdrojů teoretických informací bylo v padesátých letech v Humpolci, odkud Jan Ságl pochází, poskrovnu. Přesto se právě zde v klubu fotografie setkal s Ivanem Martinem Jirousem a společně pak „vymysleli surrealismus“. V jejich společném okouzlení je pak poněkud zaskočilo zjištění, že s touto myšlenkou nepřišli tak úplně první, ba dokonce, že svět už se podobnými postupy pár desítek let zabývá. Bohužel téměř celé toto velmi raného dílo Jan Ságl záhy sám zničil. Dochovalo se pouze pár fotografií.

7.11.—8.1.2014

Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1

 

JAN SÁGL

Narodil se v Humpolci v roce 1942. Fotografii nikdy nestudoval, ale už v šedesátých letech začal jako stálý fotograf pracovat pro časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění. V roce 1964 se oženil s výtvarnicí Zorkou Ságlovou a o čtyři roky později se jim narodila dcera Alena. V roce 1967 spolu s Ivanem Jirousem objevili skupiny The Primitives Group a později The Plastic People of the Universe, se kterými pak Ságl mnoho let spolupracoval na výtvarném ztvárnění jejich koncertů a zároveň se stal obrazovým kronikářem jejich vystoupení i soukromého života. Stejně tak Jan Ságl dokumentoval i dílo své ženy Zorky, která se v té době začala věnovat především akční tvorbě a land-artu. Po roce 1968 jsou však Ságlovi nuceni stáhnout se do ústraní. Když byl na začátku sedmdesátých let zrušen časopis Výtvarná práce, podařilo se Janu Ságlovi získat práci v nakladatelství Pressfoto. Díky tomu se začal důvěrně seznamovat s barevnou fotografií, které se od té doby věnuje téměř výhradně.

Z této doby pocházejí také některé výjimečné cykly, často ještě realizované černobíle, jako je Domovní prohlídka nebo cyklus Vlaštovky. Stále častěji se Jan Ságl věnuje také zachycení krajiny, v níž jej zajímají především stopy činnosti člověka. Z těchto fotografií pak v osmdesátých a devadesátých letech vzniklo hned několik knih, jako je Jihočeská krajina, Severozápadní Čechy či Krajina. V polovině osmdesátých let dostal Jan Ságl jako jeden z mála na světě možnost vyzkoušet si techniku Polachromu. Unikátní technikou zachycoval především důvěrně známé okolí víkendové chalupy Ságlových v Křížově pod Blaníkem.

V roce 1982 získal Jan Ságl poprvé možnost vycestovat na západ. Tím začaly jeho stále časější cesty do Francie, především do Paříže a do Bretaně. Během pěti let tak shromáždil obrazový materiál, který mohl využít při přípravě další knihy A co Paříž? Jaká byla? Rok 1982 však pro Jana Ságla znamená také začátek dalšího důležitého cyklu, který rozvíjí až do současnosti a který nazývá Galerie a katedrály. Zachycuje v něm chrámy umění i náboženství, prostředí muzeí, galerií, známých monumentů, ale i běžného kulturního a sociálního života města.

Zásadním zlomem byl pro Jana Ságla rok 1989. Už před revolucí se mu podařilo navázat kontakty se zahraničními agenturami, a tak mohl hned od začátku devadesát ̆ch let začít intenzivně pracovat na zakázkách pro světové časopisy jako National Geographic, Geo, Smithsonian, Gault Millau, Zeit Magazin či The New York Times. Přerušení této práce však znamenal rok 2003, kdy zemřela Ságlova žena Zorka. Od té doby se Jan Ságl věnuje především volné tvorbě, ve které využívá výhradně možností digitální fotografie.

upravený text a životopis: TZ Leica Gallery Prague

 

Bird Feast, 1969 © Jan Ságl

Bird Feast, 1969 © Jan Ságl

VÝSTAVY