Czech Press Photo – očekávané záběry, omezené datum spotřeby a vlaštovky naděje

foto Milan Jaroš, Respekt, Exodus - cesta s uprchlíky z ostrova Lesbos do chorvatského Tovarniku

Tento týden byly vyhlášeny výsledky Czech Press Photo. Soutěže, která tak nějak reflektuje současnou reportážní fotografii v českých médiích. A jaké byly? Zde osobní pohled naší kulturní redaktorky Martiny Grmolenské.

Uprchlická krize a zase ta uprchlická krize

Tak nějak se předpokládalo, že stejně jako loni události na Ukrajině, tak i letos budou v centru pozornosti soutěže Czech Press Photo obrazově velmi přitažlivé a geograficky poměrně blízké záběry, tentokráte záběry běženců, utečenců, migrantů, jakkoli je chcete nazývat, snažících se po balkánské cestě za lepším životem především do Německa. Ale že bude oceněná taková vlna záběrů, co se převalí přes všechny ostatní události uplynulého roku, to jsem opravdu nečekala.

Začnu u vítězné Fotografie roku Jana Zátorského zobrazující uprchlíky na maďarsko-srbské hranici. Řemeslně dobře zvládnutý záběr však pro mě až příliš naplňuje zažitá klišé o tom, jak se má tato migrační vlna fotografovat. Lidé padají, křičí, tlačí se, je třeba je snímat velmi širokým objektivem a svou přítomností v davu ještě podpořit dramatičnost celé situace, viz další padající fotograf v tomto snímku. A potom nemá být veřejné mínění dramaticky rozděleno na „Přijímám“ a „Islám v ČR nechceme“, když je neustále zásobeno právě dramaticky polarizovanými záběry. Na tomto místě nejde nevzpomenout na jinou migrační krizi a její dokumentaci. Ve 30. letech 20. století v USA pod hlavičkou Farm Security Administration vznikla obrovská série snímků chudých Američanů stěhujících se na západ za prací (psali jsme ve FOTO 23). A dodnes si mnozí vybaví ikonický snímek Migrující matka od Dorothey Langeové. Drama této fotografie není prvoplánové, je hlubší, je o obrazu člověku, v němž se spojuje osud mnoha a klidně vypráví celé příběhy, zosobňuje danou krizi. Při vší úctě k Janu Zátorskému se obávám, že za několik let si na jeho snímek z této krize nikdo ani nevzpomene, protože takových záběrů je a ještě bude mnoho.

foto Jan Zátorský, MF Dnes, Uprchlíci na maďarsko-srbské hranici

foto Jan Zátorský, MF Dnes, Uprchlíci na maďarsko-srbské hranici

A u uprchlické krize ještě zůstanu, protože jí se zuby nehty drží celé Czech Press Photo. Toto téma dokumentují jak všechny vítězné fotografie v kategorii Aktualita, tak 75 procent vítězných snímků v kategorii Reportáž. Nemělo by Czech Press Photo být celoročním průřezem aktualit a témat? Takto to vypadá, že datum spotřeby jakékoli důležité události je maximálně tři měsíce po jejím vzniku. To po událostech z loňského listopadu či dubna letošního roku opravdu už ani pes neštěkne? Nenapomáhá tak prestižní Czech Press Photo národnímu zapomění a ignorování našich českých/moravských/slezských problémů?

Nutno přiznat, že přes zahlcenost monotématickými záběry, mne oslovila série Exodus od Milana Jaroše. Takovou vlaštovkou naděje je pro mě záběr s důchodci, kterak ze břehu vyhlížejí vor s uprchlíky. Tuto fotografii si určitě pár let alespoň já budu pamatovat.

foto Milan Jaroš, Respekt, Exodus - cesta s uprchlíky z ostrova Lesbos do chorvatského Tovarniku

foto Milan Jaroš, Respekt, Exodus – cesta s uprchlíky z ostrova Lesbos do chorvatského Tovarniku

Zajímavým způsobem téma uprchlické krize zpracoval také Robert Tappert, vítěz v kategorii Portrét. Bohužel, jeho vítězství má pro mě lehký nádech hořkosti. Jak může být oceněna série, kterou jsem už vlastně kdysi viděla? Ano, povětrnostními podmínkami zničené portréty sloužící k úřední identifikaci osob už v dubnu 2015 vyhrály Sony World Photography Award (Rahul Talukder, Faded history of the lost, deštěm smyté portréty pohřešovaných po zřícení textilky v Bangladéši, vítěz v kategorii konceptuální fotografie). Tappertova série vznikla v srpnu 2015. Je to podobnost čistě náhodná?

 vpravo: Robert Tappert, ID portrétní fotografie z poškozených dokumentů nalezených v lesích na srbsko-maďarské hranici, srpen 2015. - vítěz Czech Press Photo v kategorii Portrét vlevo: Rahul Talukder, Faded history of the lost, deštěm smyté portréty pohřešovaných po zřícení textilky v Bangladéši, vítěz Sony World Photography Award v kategorii konceptuální fotografie, vyhlášené v dubnu 2015.

foto vlevo: Rahul Talukder, Faded history of the lost, deštěm smyté portréty pohřešovaných po zřícení textilky v Bangladéši, vítěz Sony World Photography Award v kategorii konceptuální fotografie, vyhlášené v dubnu 2015. Vpravo: Robert Tappert, ID portrétní fotografie z poškozených dokumentů nalezených v lesích na srbsko-maďarské hranici, srpen 2015. – vítěz Czech Press Photo v kategorii Portrét

 

A ještě jedno kritické zvolání si nemohu odpustit. Přestaňte už, prosím, oceňovat jednoduchá a prvoplánovitá „hejbátka“ nejlépe z gratis „pluginů“. „Vytunění“ do HDR a plošné zvýšení lokálního kontrastu z obyčejného cvaku neudělá dobrou fotografii.

K vlaštovkám naděje

Ale od chmurných ptáků k vlaštovkám naděje. K nadějím, že česká novinářská fotografie je schopna držet krok, nebo alespoň v těsném závěsu pokulhávat za tou světovou. Na Milana Jaroše kromě výše zmíněného ocenění za sérii Exodus zbylo i čestné uznání v kategorii Každodenní život za zpracování tématu paliativní péče. Děkuji za obrazově velmi kvalitní upozornění na málo populární problematiku.

Petra Vlčková získala 1. místo, nevím sice proč v kategorii Umění a zábava, za velmi zábavnou, moderně pojatou, kritickou a zároveň neurážející sondu do neopakovatelného stylingu současných českých babiček. U série Stále věříme od dua Martin Holík, Oldřich Malachta (čestné uznání v kategorii portrét), mi ke světové fotografii chybí už jen malý krůček. Při portrétování lidí, kteří při zemětřesení v Arménii v roce 1988 přišli o všechno a o všechny by možná bylo záhodno téma jaksi geograficky a tematicky identifikovat. Kousek krajiny, zašlé či neexistující fotografie nebo něco k oživení historické a geografické paměti. Portréty samy o sobě mohou být kýmkoli a kdekoli a slovní popis série by obrazový dokument neměl dovysvětlovávat, nýbrž pouze doplňovat. Vím, jak je to těžké a oběma přeji mnoho sil a elánu v dobře započaté cestě. (Získali ještě 3. cenu v kategorii Umění a zábava za sérii Lunapark na kopci nad Jerevanem.)

foto Petra Vlčková, Babičky - současná móda seniorek, Česká republika, 2014.

foto Petra Vlčková, Babičky – současná móda seniorek, Česká republika, 2014.

Czech Press Photo 2015 skončilo, jako obvykle můžeme typicky česky nadávat na výsledky, nebo můžeme něco dle našeho názoru kvalitního nafotit a publikovat. A příští rok do Czech Press Photo přihlásit. Ve spoustě kategorií už bylo vidět, že nejsou oceňovány jen ty mainstreamové agentury a periodika. Možná neobsazují první místa, ale jsou už vidět. A fotografie by neměla vznikat jen pro ceny, ale hlavně proto, že fotograf má a chce něco sdělit, na něco upozornit. V době internetu není o publikování nouze. To, že nám za to na malém českém mediálním trhu nikdo nic nezaplatí či pouze odbyde mrzkým penízem je výmluva, i když omluvitelná. (A téma na jiný článek.)

Více na czechpressphoto.cz

P.S.: A osobně mne velmi potěšilo, že jednu z cen Canon Junion Awards získal Martin Faltejsek, se kterým jsem dělala rozhovor pro FOTO 17. I když má i lepší fotografie, než ty oceněné.

foto Milan Jaroš, Respekt, V pravém rohu nebe

foto Milan Jaroš, Respekt, V pravém rohu nebe

VÝSTAVY