Anne Berry

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Pavián

Anne Berry je fotografka žijící v Newnanu v americkém státě Georgia. Přestože na jejích snímcích najdeme především zvířata, nedá se jednoduše zaškatulkovat do kategorie fotografů přírody. Objekty jejích záběrů se pohybují v civilizovaných oblastech, v zoologických zahradách, v domácnostech, ve stájích – a hlavně pak v její mysli. Vystudovala umění a anglickou literaturu, přičemž obojí dlouhou dobu vyučovala. Nyní se věnuje především fotografii.

Z vaší tvorby mě zaujala především poslední série „Za sklem“. Proč právě toto téma?

„Za sklem“ se vztahuje jak na hranice výběhu, tak na sklo objektivu fotoaparátu. Často jsem se přistihla, jak hledím do očí opice, na její ruku dotýkající se skleněné stěny, která odděluje naše světy. Upřímný pohled zvířete, odraz ve skle a jeho rám, to jsou prvky, které vyprávějí o přírodě a o zajetí. Moje fotografie jsou nejen o zvířatech, ale hlavně o jejich situaci. Série je o primátech, protože jsou to oni, kdo jsou schopni připomenout člověku nepopiratelné spojení mezi lidmi a zvířaty. Při pohledu přes sklo se někdy cítím jako Tennysonova Paní ze Shalottu – dívám se přes sklo objektivu na nedotknutelný svět, tvořím, ale neúčastním se. Cítím ale zodpovědnost nějakým způsobem přispět, a tak pracuji na knize „Za sklem“ – výtěžek z jejího prodeje by měl přispět neziskovým organizacím pečujícím o zvířata.

The Lady of Shalott je báseň lorda Alfreda Tennysona z roku 1842. Vypráví příběh Eliane z Astolatu, na niž byla uvržena kletba a nesměla opustit věž hradu na říčním ostrově Shalott. Celé dny pracovala na tkalcovském stavu a jejím jediným spojením s okolím bylo zrcadlo, v jehož odrazech mohla pozorovat dění ve venkovním světě. Mohla ale jen sledovat, pod hrozbou smrti se sama ničeho účastnit nesměla.

Přirovnání k Tennysonově Paní ze Shallotu je hodně sofistikované.

Kromě umění a fotografie jsem studovala také anglickou literaturu a myslím, že i moje snímky jsou tím hodně ovlivněné.

Na vašich fotografiích je vidět obrovská láska ke zvířatům. Odkud pramení?

Mé nejranější vzpomínky jsou z návštěv v atlantské ZOO s matkou. Ošetřovatelé mě už znali a dovolovali mi krmit zvířata. Také jsem velmi ráda jezdila na koních a trénovala je, což jsem dělala v podstatě každý den až do doby, kdy jsem se vdala a měla děti.

Pomáháte neziskovkám i jiným způsobem než jen fotografiemi a knihou?

Pracovala jsem v Kangaroo Conservation Center v Dawsonville, Georgia, v Baboon Matter v Kapském Městě, v přírodní rezervaci Klaserie v Jižní Africe a v Bear Forest v Rehenu v Nizozemí.

Kde přesně byly pořízeny snímky opic? Z fotografického hlediska jde o velmi zajímavý výběh pro primáty.

Fotografovala jsem primáty v jejich vlastních výbězích. Většina zoologických zahrad, které jsem navštívila, je v Nizozemí, Belgii a Německu, ale fotila jsem zvířata i v Praze, Moskvě, Rio de Janeiro, Novém Dillí, Paříži a Barceloně.

Byla jste někdy na fotografickém safari?

Byla jsem na pěším safari i na safari v autě, v malé soukromé přírodní rezervaci zvané Klaserie v Jižní Africe. Fascinovala mě možnost vidět zvířata zblízka v jejich přirozeném prostředí. Bohužel jsem si také ověřila, že dokonce ani v Africe není dost divoké přírody pro velká zvířata. V Kapském městě jsem pak fotografovala paviány na skalách nad Kommetjie.

Z technického hlediska, používáte náklopný adaptér na manipulování roviny ostrosti? Je vše rozmazáno již pomocí čoček, nebo jde o postproces?

Dnes používám digitální techniku, ale všechny mé návyky pocházejí z dob fotografování na film. Nedívám se na displej a ostřím manuálně. Ve Photoshopu převádím obraz do černobílé a manipuluji s ním stejně jako ve fotokomoře: zesvětluji a ztmavuji. Nepřidávám rozostření ani filtry, tento prvek vzniká již výběrem objektivu a clony. Našla jsem stará skla a uzpůsobila je svému fotoaparátu. Takže ano – středoformátové objektivy s náklopným adaptérem mi dovolují manipulovat s rovinou ostrosti.

Fotomontáž nepoužíváte?

Ve skutečnosti jde u mnoha fotografií ze série „Za sklem“ o fotomontáže. Položím přes snímek primáta rám okna jen v případech, kdy se k sobě perfektně hodí, kdy jsou určeni jeden pro druhého. Rám vytváří neurčitý příběh, případně přispívá k atmosféře, kterou chci vytvořit. Domácí okno může vylíčit primáta jako bližšího pro divákův svět. Všechna pak pochází ze starých, opuštěných budov, zdůrazňují nostalgii po minulosti, kdy spolu zvířata a lidé žili v dostatku zeleného prostoru pro všechny.

A já si říkala, že tak krásné, nostalgické výběhy pro opice ve zmíněných ZOO nejspíš nejsou. Zvláště ta stará okna by pro sílu opic nebyla omezením, ale jen estetickým oddělením prostoru.

Jelikož váš profil vyjde v čísle věnovaném monochromatické fotografii, nedá mi to, abych se nezeptala – proč je vaší doménou právě černobílá fotografie?

Černobílé medium je ústředním bodem mých vizí. Pomáhá mi vybrat jen to, co je zásadní. Bez barvy se forma stává nejdůležitějším nástrojem, navíc její absence dělá fotografii méně reálnou a pomáhá zdůraznit duchovní rozměr. Snímek zvířete přestává být dokumentem reality a stává se archetypem obecného významu.

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Persefoné

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Pavián

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Opice ve skleníku s panenkou

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Makak

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Opice Pierra de Brazzy

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Pavián v okně

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Madu snící

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Opice ve dveřích

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Dva šimpanzi

Anne Berry: z cyklu Za sklem, Gorila v Hellabrunnu

„Absence barvy dělá fotografii méně reálnou a pomáhá zdůraznit duchovní rozměr. Snímek zvířete přestává být dokumentem reality a stává se archetypem obecného významu.“

Web Anne Berry najdete na adrese www.anneberrystudio.com.

VÝSTAVY